THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhé album, pod kterým je podepsán virtuózní čokoládový sympaťák Tosin Abasi jde stále dál od djentového proudu. Je znát, že Tosin nechce být jen součástí bubliny, co nabotná s nějakou stylovou vlnou a zase splaskne, jakmile se metalová mládež přeorientuje na novou hudební módu, která bude zákonitě po trendu „džn džn“ kapel následovat.
Vůdčí osobnost ANIMALS AS LEADERS na novém albu svoji trojčlennou družinu vede spíše hlouběji do vod progresivní kytarové hudby. Nové skladby jsou opět o několik kroků dál od djentových pravidel, i když i tuto složku na nové desce naleznete. Mnohem více se snaží dokořenit celek různými epickými kudrlinkami, obohacujícími zvuk, pracují s dynamikou, popřípadě dolepují další a další žánrové vrstvy. Zcela nový je emoční náboj, který album více kaboní do temnějších a sytějších odstínů.
Nezanedbatelnou stránkou je i Tosinova sólová kytara, která je široce rozkročena přes ambientně zamlžené jemné plochy, jazzrockové brnkání, „meshu“ zařezávání a heroická sóla se silným tlakem na melodii, která ctí klasiky metalové kytary. Vše je však zasazeno do současného kontextu a to je asi největší deviza ANIMALS AS LEADERS, neboť i oldschoolové motivy dokáží velmi zručně omítnout vrstvou, která nekonverguje k rockové prehistorii. Samostatnou kapitolou jsou rovněž pro Tosina již typické tapovačky, které přes efektovou smyčku hojně používá jako součást rytmického víru a vrství na ně další motivy. Velmi často podobné prvky kloužou po ploše kytary až k někam k živočišné elektronice.
Stejně jako na minulém „Animals As Leaders“ hrají důležitou úlohu elektronické prvky, které vykvétají ve formě zbustřené rytmiky, tanečně působících beatů i zajímavě postavených ruchů, jež obepínají kytarové linky a dodávají tak tomuto trojlístku jeho charakteristické zabarvení. Rozdíl je oproti debutu pak hlavně v tom, že druhé album už nemá tak silný moment překvapení. Kapela se také na novince zbavila motivů, které měly tendenci se zarýt pod kůži již napoprvé, a vyžaduje mnohem více poslechového času. Je jako dobré víno - musí dozrát.
Méně hitových momentů a více temné atmosféry uvnitř stále výtečné instrumentální metalové moderny.
8 / 10
Tosin Abasi
- el. kytara
Javier Reyes
- el. kytara
Navene Koperweis
- bicí
1. An Infinite Regression
2. Odessa
3. Somnarium
4. Earth Departure
5. Isolated Incidents
6. Do Not Go Gently
7. New Eden
8. Cylindrical Sea
9. Espera
10. To Lead You To An Overwhelming Question
11. Weightless
12. David
Parrhesia (2022)
The Madness Of Many (2016)
The Joy Of Motion (2014)
Weightless (2011)
Wave Of Babies (singl) (2010)
Animals As Leaders (2009)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Prosthetic Records
Stopáž: 46:30
Produkce: Animals As Leaders
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.